P1210515

Nepřátelé a milenci – Simona Ahrnstedt

Protože léto ťuká za dveřmi a je čas na pěkný erotikou i napětím nabitý román, s nadšením bych doporučila  knihu Nepřátelé a milenci české spisovatelky žijící ve Švédsku – Simony Ahrnstedtové. Padesát odstínů šedi je nudné a prázdné čtení pro post-náctileté dívky, ale tento román je tak příjemně psaný s dávkou napětí, romantiky, erotiky a s pohledem do světa finančníků i švédské aristokracie. Ne, nebudu ani naznačovat děj a kazit tak příjemné počtení! Přestože zde nejsou nepředvídatelné chvilky, nevadí! U romantických knih se to neočekává a to snad ani u skandinávského počtení plného hrůzy, psychologických rozborů a úchylek končících příběh neradostně! Tuto knihu vydalo nakladatelství METAFORA, kde je možné ji také zakoupit i jako e-book!

P1210515

Jak jaro přišlo k nám

Možná se krapet zdá, že píšu málo a že není moc o čem, ale kdepak! Události všedních dnů se valí jako jarní tání a každý den si říkám, že bych měla zmínit to či ono do blogu. Nafotit hromadu nových věcí z dílny, klubající se cibuloviny na zahrádce, přidat a předat pár nových nápadů z kuchyně a do kuchyně. Jenže skutek utek! Tak já to vezmu tak nějak instantně.

Teplíčko přišlo coby dup a hromady sněhu odtály – ideální to jarní zálivka pro zahradu. Ačkoliv naše zahrada se již krásně zelená, travičku by jeden pohledal akorát jako plevel na záhonech. Máme, stejně jako vloni, krásně irskou zahradu – všude poetický čerstvý mech. A vypadá to taky hezky! Radostně jsem zkompostovala to málo listí ze dvou větších stromů a v tom mi moje plány zkazil cizí orkán a nafoukal nám všude listí z lesa a rákosí z rybníku. Docela mne to kazí radost neb z těch kamínků to jen tak nevyhrabu a mám obavy, že mé plány na využití našeho stařičkého průmyslového vysavače  selžou na banalitě jako je nedostatečná prodlužka a trošku horší mobilita našeho A2R2 vysavače.

Jaro přišlo spolu s nějakým moribundusem na mého muže, který strávil deset dní ležmo v horečkách za hlasitého frkání, chrchlání a hekání pod dekou avšak nezdálo se, že by tolik trpěl u plného servisu, kterého se mu dostávalo. Jen se trošku zotavil, dorazil náš kocour pan Micík z výpravy  po okolí zraněn na tlapce i na duši. V zimě by nevystrčil ani fousek ze dveří, ale z příchodem teplého počasí se domů vrací jen na dlabanec, toaletu a gaučink. Dnes se však vrátil bez oboječku, s naježenou huňkou, ušomolousán a zraněn. Pajdá na krvacející nožku, ale víc vypadá pokořen, neb po ošetření a když se nedíváme tlapku používá k rozhrabošení kočičího wc, jakoby tam hledal poklad. Je příjemné, že ví, kde má plný servis a tulící služebnictvo!

V dílně  jsem denně a plna nápadů  se vrhám do nových věcí. Tak třeba jarní domečky z papírku pěkně s balkónkem. Nebo jarní bohémskou, trošku multikulturní panenku. Bezva králičí řetěz před dveře až přijde čas na oslavu Králíkonoc. Konečně jsem zpracovala to obří množství levandule, které se vloni nadurodilo, že jsem druhou várku prostě nechala bez ostříhání svému osudu. Díky množství menších kousků látek jsem se pustila do další patchworkové deky nebo možná jen ubrusu, čert ví, kam se s tím dopiplám. A také ze zbytků mám mnoho vlaječkových řetězů, takže kdyby někdo potřeboval… 🙂

Opět jsem po létech propadla Kulhánkovým knihám a včera jsem u Nočního klubu zapomněla do jedné v noci a to by člověk nevěřil, co za různé zvuky najednou v noci člověk slyší a jak mu zbystří smysly!

Doma jsem propadla letos módním barevným lahvím a svěží jarní výzdobě domu, ale pěkně po jarním vyklizení skříní. Samozřejmě po odnesení třech velkých pytlů do kontejnerů charity jsem zjistila, že mi toho moc na nošení nezbylo, ale zas to člověku nezabere moc času, když nemá co na sebe. Ve výprodejích jsem si za pár korun nebo v řádech desetikorun pořídila huňaté šály, které mi udělaly velkou radost, protože ty původní ceny byly trošku strašidelné. A samozřejmě jsem sehnala i prima gaťky a sportovní podprsenku. Nejraději bych už vytáhla kolo, ale ledový větřík mne ještě drží zpátky. Alespoň jsem se dnes pustila do výkopu záhonu, kde bych ráda umístila takovou zástěnu, popínavé keře, květinky a lavičku, jen vymyslet jak ten materiál dovézti. Sice jsem se při práci  bezva zahřála, ale taky jsem zjistila, že kondička je  fuč přes zimu a ačkoliv rýč zajížděl do země jako nůž do másla a v hlíně se to tetelilo růžovoučkými žížalkami, měla jsem pocit už po deseti minutách, že to je moje poslední minuta a až to dopíšu těším se na pořádný lok vody, kterou budu splachovat růžový Ibalgin!

P1210515

Harry Potter a prokleté dítě vtrhnou do našich domácností!

Tak už je to tady!  Překladatelé si dali práci a přeložili nám v docela krátkém čase dlouho očekávanou knihu, která je psána jako scénář podle divadelní inscenace, Harry Potter a prokleté dítě.  Ačkoliv  je to dle  příběhů o Harry Potterovi od J.K Rowlingové, autory tohoto díla jsou John Tiffany a Jack Thorne. Věřím, že věrné i zvídavé  fanoušky tato kniha zaujme a zítřejší den si užijí i v kostýmech jak je na první prodejní den zvykem!  A jako třešinka na dortu se chystá na 17.11.2016 premiéra filmu Fantastická zvířata a kde je najít! Takže do Vánoc si Harryho Pottera užijeme a máme se na co těšit! 🙂

P1210515

Lars Kepler a jeho detektivní knihy

Nedávno mne pohltily knihy Larse Keplera. Psát o autorovi jako třetí osobě mužského rodu není přesné, protože je to pseudonym švédské manželské dvojice  Ahndorilových.  Jejich knihy jsou velmi poutavé a je těžké se od nich odlepit. Nehledě na to, že je není dobré číst večer před spaním a lehce po půlnoci s plně vyplaveným adrenalinem v krvi pozorovat stíny za oknem, chvět se při každém šustnutí, praskotu i šumění stromů. Jejich psaní je tak pečlivé, že představy a popisy zaplavují mozek tak realisticky a syrově.

Léto se letos zdálo býti velmi příjemné, přečetla jsem pár románů, fantasy sérii a pak jsem projížděla čtečku a hledala odložené a zapomenuté knihy minulého roku ke kterým jsem nedokázala proniknout a nadchnout se pro ně. Skandinávským detektivkám jsem se vyhýbala jak čert kříži, protože mám ráda severské filmy a seriály i jejich herce a dobře vím s čím má člověk tu čest. Na Larse Keplera jsem narazila náhodou a dostal přednost před Halinou Pawlovskou u které se sama divím, že šla přehlédnout.  Keplera jsem si nejdříve proklepla na internetu a zjistila, že jeho kniha byla předlohou filmu Hypnotizér, který jsem viděla.

Zakousla jsem se do četby Svědkyně ohně a nedokázala přestat do samotného konce. Hned mne zaujal švédský vyšetřovatel s finskými kořeny. O tom, že to bude ústřední postava dalších knih jsem sice ještě neměla tušení, ale sympaťák to je vskutku úžasný.

Bohužel o úžasnosti se nedá hovořit u poslední knihy manželské dvojice -Playground. S velkým očekáváním jsem se vrhla do čtení, přesvědčena, že téma posmrtného života bude velmi poutavé a zajímavé, odhodlána číst až do pozdní noci i přes možnost děsení se při každém šustnutí za oknem.  Ale mýlila jsem se.  Knihu mi muž zakoupil v předprodeji na Alze.cz  -pěkně do Kindlíka (ebook Kindle) za luxusních 139,-. Vrhla jsem se na ni nedočkavě. A možná v tom bylo zřejmě to prokletí, že jednou se to báječné čtení musí pokazit. Nezklamalo mne množství psychofarmatik a díky předešlým knihám se v nich pomalu začínám orientovat. Ale téma a popis děje prostě nebyl ono. Věřím, že si své čtenáře najde a já si počkám až se vrátí oblíbený vyšetřovatel Joona!