P1210515

Konec prázdnin je tu!

To nám to letos zase uteklo a konec prázdnin je tu! Léto bylo rozmanité a až na jedno období, kdy byla vedra k zalknutí to docela šlo. Možná k tomu přispělo i to, že se nám rozsypala stará klima. Jednoho dne se rozhodla vypovědít službu a odejít do klimatizačního důchodu. Naštěstí byl muž duchapřítomný a využil jakési akce, která byla poslední den a zakoupil klimu novou, výkonnější, pěknější a modernější. Pípá si tu jak na kosmické lodi a chladí jak mrazák na salámy. Najednou jsou ta vedra hned mnohem snesitelnější a především pan Micík řádné chlazení oceňuje.

Také se nám stala taková ta věc, kdy se dozvíte, že vám přibude do rodiny další člen. Nikoliv další kočička, králíček, ježeček či ještěrka, ale takový malý, malinkatý klučina.  Zřejmě nějaké souznění vesmíru, protože se spojilo několik naprosto náhodných konstalací. Doufáme, že se mu bude dobře dařit, protože jsem za první trimestr nechala na wc snad i kus vnitřností jak jsem se tulila k toaletě. Zajímavé je, že to bylo vždy večer! Máme za sebou i testy, co dopadly dobře a zjištění, že je to kluk, takže na čančání mohu zapomenout, i když Cimrman také nosil šaty po své sestře :-)!  Jak říká muž, za chvíli bude progres bar ukazovat 50% a malému se daří dobře a vypadá dokonale.

I zahradě se velmi daří, přestože na ni už méně stačím, snažím se ji občas trošku pokrotit. Všude je plno motýlů a můr a hmyzu a ptáčků. Je to radost!

 

P1210515

Red head

Jak se tak někdy stane, že se nepovede účes, respektive barva vlasů a člověk brblá, někdy se prostě stane, že se to totálně potento. Ačkoliv jsem se narodila světlovlasá, postupně mne vlásky tmavly a zrzly. V letech, kdy každá dívka dělá pokusy  s vlasy, maluje se jak na karneval a hledá svůj oděvní styl jsem se rozhodla, že budu tmavovlasá. Vydrželo mne to asi dvacet let a pak jsem se rozhodla, že je při rychlosti šednoucího hára, je lepší být přírodní zrzkou. Jo, přírodní! Tsch! Stejně mne to barvení dostihlo a je potřeba čas od času přirůstající šediny maskovat. Už jen vybrat tu správně měděnou nebo zrzlou barvu je peklo. Možná Gabča Koukalová to má jednodušší, ale každá značka jejiná  od lehkého lesku do zrz přes divoženkovou rudohnědou. Zatím jsem to nějak bezva kočírovala. jenže přišlo léto a vlasy mne vyšisovaly až do blond konečků. Odkládala jsem to jak to šlo, ale nechtěla jsem strašit v nedokonalém účesu a sáhla po Syosu v měděném odstínu. Trošku mne překvapilo, že místo obvyklých 20-30minut bylo psáno 35-45minut, ale držím se striktně návodu a stopek na mobilu. Následně jdu umývat a rudá voda mne trošku vystraší. Umývám dlouho! Pak se podívám do zrcadla a nad svou rudou hlavou polknu na prázdno a pokračuji v umývání ještě třikrát. Nepomohlo to! Jsem RED HEAD! Poplakala jsem si. Vážně! Muž nejdříve nic neříkal a pak začal tvrdit jak moc pěkné to je a že to není taková katastrofa. Jistěže je! Z fleku bych mohla na Comicon nebo jako Cosplay postavička Wonderwomen, jen si sehnat modrý pláštík a červené kozačky! Jo, tak ty kozačky bych i brala. Kocour se na mne dívá dost nejistě a ujišťuje se, že jsem ta, co ho krmí. Sousedovic škvrně, co denně vydává pazvuky jako Tyranosaurus Rex pokřikoval přes plot „bubák, bubák“. Tak takhle jsem dopadla! Budu doufat, že se to odmyje dříve než za 6 týdnů!

P1210515

Řepková pohroma

Být alergikem je věc nepříjemná, ale i nealergici trpí  žlutým prachem, který nás tu obklopil a obalil nejen naše průdušky, ale i vše ostatní.  Auta, domy, ulice i milejší rostliny zahrad. Netuším jako spousta jiných, co je ekologického na pálení tohoto zmaru našich polí, ale rozumím zemědělcům, že je to snadný zisk a kdyby byly dotace na bramborový škrob, budou všude bramborová pole a bude se šlechtit tak, aby se otočil výsev taktéž dvakrát za rok a čert vem trojpolní hospodaření a zúrodňování půdy. Tak, za smutnou tečkou něco veselejšího a to jsou vášnivé azalky na naší zahradě!

P1210515

Na patchworkové vlně

Měla jsem spoustu malých kousků látek, které se skvěle hodily na další deku. Využila jsem i starší panely látek, které jsem tam zakomponovala. Menší odstřižky posílám dál přes svou sestru nebo kamarádky do školek a kroužků, aby se ty pěkné vzory zužitkovaly do posledního kousku :-). Už kdysi jsem si nechala na Fleru poradit dávat místo výplně bílou  (nebo jakoukoliv barvu) fleecovou deku, kterou koupíte od 39, – za rozměr 130*170cm. Obdivuji ženy, které takovou deku dokončí klidně i za půl dne a to i bez ulehčovačů práce a drahých quiltovacích strojů. Já si k tomu občas sednu, udělám kus, pak to odložím a za dlouho se k tomu vracím, abych to pak v návalu euforie dodělala najednou. Popravdě nevím, kolik těch dek jsem už ušila a obdarovala příbuzné a děti kamarádek a sousedů :-). Tak zde je poslední kousek:

P1210515

Toaletář

Je s podivem kolik nových věcí přichází s kocourem v domě. Náš pan Micík je velmi neobyčejným kocourem a snad v minulém životě  byl člověkem, protože od koček, pobíhajících nám  doma u našich v mém dětství, se velmi liší povahou.  Celou zimu obezřetně nevyšel z domu a obvykle poseděl minutu na prahu, aby konstatoval, že ne. Že dneska to ven ještě nepůjde. Vydržel to do jara, kdy se vypravil na výlet po okolí a za svou kočičí láskou Bobinou, kterou obdivně pozoruje sedíc na obrubníku. Bohužel z této lásky děti nevzejdou neb oba mají řádné jištění. Když pochopil, že je to nuda, začal nás nutit chodit s ním ven. Je velmi výmluvný:“Vrum, vrum, vrůůům, mňau, miáááu, vrum…“ začne s povídám ráno a upřeným pohledem nás propaluje, abychom  s ním šli na zahradu. V tu chvíli se mění spíše na pejska, který jde u nohy, aportuje, je zvídavý, očuchává a značkuje keříky a především velmi rád asistuje. Hrabat se v záhonech nebo kopat základy na betonování ho velmi baví, pomáhá hrabat packou a pak moudře jako pan Lorenc radí, co je potřeba. Kontroluje materiál, hloubku výkopu, testuje beton, zkrátka je nadšeným pomocníkem a společníkem. Odpoledne je tak znaven z té těžké práce, že spí tvrdě až do rána.

Své funkce rozhodně nešidí a je velmi pečlivý. Profesi toaletáře zvládá bravurně! Doprovodí nás u nohy na toaletu, decentně vyčká přede dveřmi, aby ihned vyskočil jakmile se dveře otevřou, upře své velké oči a opět těsně u nohy nás doprovodí  do obýváku. Jakmile v noci  rozespalý člověk zapomene, že má doma toaletáře, občas se velmi polekáme, ale jinak se samozřejmě cítíme poctěni a bezpečně!

Nově se jmenoval i do funkce průvodce do koupelny, kde ho baví pozorovat jak se koupeme a sprchujeme, velmi ho to fascinuje a miluje když teče voda. Pak v koupelně lehne a trpělivě čeká až nastane jeho chvilka. Také miluje dávání nádobí do myčky, to se hned motá pod nohama a nejraději by sám vše skládal  do útrob té stříbrné potvory. Občas se chodí dívat do komory na pračku nebo na sušičku – to ho těší stejně jako lézt na notebooky a mačkat tlapkou klávesy. Rád totiž sleduje Youtube s kocourem Shiro nebo běhající myšky, ale nepohrdne ani zprávami a pohybující se kurzor.

P1210515

Jak jaro přišlo k nám

Možná se krapet zdá, že píšu málo a že není moc o čem, ale kdepak! Události všedních dnů se valí jako jarní tání a každý den si říkám, že bych měla zmínit to či ono do blogu. Nafotit hromadu nových věcí z dílny, klubající se cibuloviny na zahrádce, přidat a předat pár nových nápadů z kuchyně a do kuchyně. Jenže skutek utek! Tak já to vezmu tak nějak instantně.

Teplíčko přišlo coby dup a hromady sněhu odtály – ideální to jarní zálivka pro zahradu. Ačkoliv naše zahrada se již krásně zelená, travičku by jeden pohledal akorát jako plevel na záhonech. Máme, stejně jako vloni, krásně irskou zahradu – všude poetický čerstvý mech. A vypadá to taky hezky! Radostně jsem zkompostovala to málo listí ze dvou větších stromů a v tom mi moje plány zkazil cizí orkán a nafoukal nám všude listí z lesa a rákosí z rybníku. Docela mne to kazí radost neb z těch kamínků to jen tak nevyhrabu a mám obavy, že mé plány na využití našeho stařičkého průmyslového vysavače  selžou na banalitě jako je nedostatečná prodlužka a trošku horší mobilita našeho A2R2 vysavače.

Jaro přišlo spolu s nějakým moribundusem na mého muže, který strávil deset dní ležmo v horečkách za hlasitého frkání, chrchlání a hekání pod dekou avšak nezdálo se, že by tolik trpěl u plného servisu, kterého se mu dostávalo. Jen se trošku zotavil, dorazil náš kocour pan Micík z výpravy  po okolí zraněn na tlapce i na duši. V zimě by nevystrčil ani fousek ze dveří, ale z příchodem teplého počasí se domů vrací jen na dlabanec, toaletu a gaučink. Dnes se však vrátil bez oboječku, s naježenou huňkou, ušomolousán a zraněn. Pajdá na krvacející nožku, ale víc vypadá pokořen, neb po ošetření a když se nedíváme tlapku používá k rozhrabošení kočičího wc, jakoby tam hledal poklad. Je příjemné, že ví, kde má plný servis a tulící služebnictvo!

V dílně  jsem denně a plna nápadů  se vrhám do nových věcí. Tak třeba jarní domečky z papírku pěkně s balkónkem. Nebo jarní bohémskou, trošku multikulturní panenku. Bezva králičí řetěz před dveře až přijde čas na oslavu Králíkonoc. Konečně jsem zpracovala to obří množství levandule, které se vloni nadurodilo, že jsem druhou várku prostě nechala bez ostříhání svému osudu. Díky množství menších kousků látek jsem se pustila do další patchworkové deky nebo možná jen ubrusu, čert ví, kam se s tím dopiplám. A také ze zbytků mám mnoho vlaječkových řetězů, takže kdyby někdo potřeboval… 🙂

Opět jsem po létech propadla Kulhánkovým knihám a včera jsem u Nočního klubu zapomněla do jedné v noci a to by člověk nevěřil, co za různé zvuky najednou v noci člověk slyší a jak mu zbystří smysly!

Doma jsem propadla letos módním barevným lahvím a svěží jarní výzdobě domu, ale pěkně po jarním vyklizení skříní. Samozřejmě po odnesení třech velkých pytlů do kontejnerů charity jsem zjistila, že mi toho moc na nošení nezbylo, ale zas to člověku nezabere moc času, když nemá co na sebe. Ve výprodejích jsem si za pár korun nebo v řádech desetikorun pořídila huňaté šály, které mi udělaly velkou radost, protože ty původní ceny byly trošku strašidelné. A samozřejmě jsem sehnala i prima gaťky a sportovní podprsenku. Nejraději bych už vytáhla kolo, ale ledový větřík mne ještě drží zpátky. Alespoň jsem se dnes pustila do výkopu záhonu, kde bych ráda umístila takovou zástěnu, popínavé keře, květinky a lavičku, jen vymyslet jak ten materiál dovézti. Sice jsem se při práci  bezva zahřála, ale taky jsem zjistila, že kondička je  fuč přes zimu a ačkoliv rýč zajížděl do země jako nůž do másla a v hlíně se to tetelilo růžovoučkými žížalkami, měla jsem pocit už po deseti minutách, že to je moje poslední minuta a až to dopíšu těším se na pořádný lok vody, kterou budu splachovat růžový Ibalgin!

P1210515

Jak jsme pekli šneky!

Muž miluje Skandinávii a možná proto se nechal inspirovat švédskými dobrotami jako jsou skořicoví šneci s kardamonem. Recept našel  zde!  Protože se vždy striktně drží návodu a je dobrý ve vypracování kynutých těst (pche, kam se hrabe kuchyňský robot!!!) vzniklo nám po hodině kynutí cosi velkolepého.  Večer jsme tedy z první poloviny těsta upekli asi dvacet pět šneků a už v tu chvíli nám bylo jasné, že počet je trochu předimenzovaný a možná by nebylo od věci postavit si ráno stánek se šneky u hlavní silnice a nalévat k tomu z termosky čaj či kávu! Dnes ráno jsem vrhla na zbytek těsta a rozšířila tak šnečí kolonii o další kousky.  Šnekiáda může začít!

P1210515

Fandíme biatlonu!

Biatlonová sezóna je v plném proudu a pro nás nastává úžasné období neskutečného fandění! To napětí, které dokáží naši závodníci a závodnice připravit je čirá radost i přes to že se někdy nezadaří!  A že se to někdy prostě sesype! V takových chvílích by člověk rád řekl pár utěšujících slov i „Lucy“ Chárvátové nebo po včerejší divočině Jardovi Soukupovi, aby se brzy zmátořili a ukázali, co v nich je. Dneska nám do ženské štafety navštíví nověnka Marki, tak ji držme palce a fanděme!