P1210515

Půlrok plný životních událostí

Po velmi dlouhé době se dostávám k psaní, zatímco tu náš  skoro měsíční uzlíček pospává u okna v kuchyni. Je to příšerný kolotoč, nebudu lhát a tvářit se časopisově hezky, načančaně a odpočatě. Spánek je skoro sprosté slovíčko, protože miminka zase tak moc spánku v celku neprovozují, ale pěkně popořádku!

Pár dnů po poslední zprávě zde, mi umřel taťka. To vás semele a převálcuje těhotenství ne-těhotenství. Jen v tom stavu se snažíte myslet na toho vašeho chlapečka pod srdcem, aby mu váš smutek neublížil. Drží vás to i pokládá, protože se bojíte o to miminko v bříško ještě víc. Vím, jen, že taťka je rozhodně na nějakém krásném místě ať je to kdekoliv a je v bezpečí a nic to nemění na „našich“ nočních myšlenkových hovorech. Pomáhalo to. A procházky lesem. Dolehlo to snad ještě víc s porodem a probíhajícím šestinedělí. Člověk je tak zranitelný, jako by mu někdo svlékl kůži a bolel ho každý dotek.

Před porodem mne dost trápilo, že je malý koncem pánevním a tudíž se ven dostane císařským řezem, protože dnes se to tak dělá pro bezpečí miminka a protože už vlastně ani nejsou zkušení porodníci či je to pro ně rychlejší záležitost. Trápilo mne, že koblížek bude někde sám bez maminky vytržen ze svého prostředí. Všude uklidňovali, že ho dostanu hned na přiložení po probuzení a že by ho měli nosit, co tři hodiny na krmení k mamince i na JIP. Náš gynekolog nás předal do péče rizikové poradny, kde nás moc paní doktorka s milion letou praxí nepotěšila a já probulela celou cestu domů, protože byť nám měli císařský řez plánovat následující týden, tak nám to paňdoktorka odložila a ještě přehistorickým přístrojem naměřila, že je chlapeček příliš malý a tak o dva týdny mladší než bylo uvedeno. Následující týden jsme jeli do porodnice, protože jsem přestala cítit jak se malý vrtí a že se vrtěl do posledních dní velmi a rád. Nabídli mi hospitalizaci, ale potvrdili, že je malý v pořádku tak jsme jeli zase domů. Nicméně nepotvrdili,že by byl menší, naopak už měl slibovaných 3,1kg. Paňdoktorka se urazila a tvrdila si svoje a termín porodu zase nikde. Následně jsem další týden ve středu silné bolesti břicha i do zad, takže zase porodnice, tam nic, že máme jet domů, když máme za dva dny rizikovou poradnu a v neděli nastoupit na plánovaný CŘ. Jenže bolesti se měnily na pravidelné a začala mi odcházet hlenová zátka, v pátek v rizikovce už jsem měla kontrakce po 10-7minutách, ale že jako ok, kdyžtak si mám jet do porodnice. Zrušili mi termín nástupu a posunuli ho na pondělí. V pondělí jsem tedy nastoupila do porodnice, která poslední týdny frkala děti jako v továrně a bylo přeplněno na všech odděleních. Ráno na příjmu, že se nic neděje a stále jsem nevěděla termín porodu. Na pokoji se mnou byla mladá slečna, která tam ležela už několik týdnů kvůli vymodlenému děťátku a preeklamsii. Dělala si srandu,že  na té posteli, co mám já nikdo nevydržel zatím ani do rána. Pak za mnou přišla nějaká studentka kvůli disertační zprávě, tak jsme si povídali ohledně věcí, co ji zajímali kolem těhotenství a tak a vyplnili dotazník. Pak jsem se vrátila večer na pokoj, kde jsme si ještě povídaly s slečnou na pokoji a říkali si, že asi zítra budeme snad obě rodit, ukazovala mi pokojíček pro děťátko a tak. Dala si sprchu, udělala dámskou holící údržbu, když přišla večer porodní asistentka, slečně se zdálo, že necítí tolik pohyby a že ji pobolívá břicho. Vstala jsem z postele a myslela si, že jsem si čůrnula nebo co, ale za chvilku to bylo jako když praskne kbelík. Byla jsem z toho docela překvapená, ještěže tam zrovna byla ta porodní asistentka. Takže mne hned zaopatřila a sotva jsem stačila zavolat manželovi, že musí přijet, že je to akutní. Byl to fofr. Ve 20.20 mi praskla voda, hned šly kontrakce po pěti a pak po třech minutách, malý začínal být trochu v tísni. ani nevím jak, ale muž tam coby dup a vezli mne na sál. Musím říci, že tady byli všichni moc milí a úžasní, jak na oddělení, tak na porodním sále, ale tím to skončilo.  Asi jsem byla veselá maminka, protože jak mi šmrdlali břicho desinfekcí tak mne to tak příšerně lehtalo, že jsem smála a kroutila jako nikdy a se mnou se smál celý sál. Pak už nebylo pěkného nic. Něco vím z vyprávění a něco jsem prožila sama. Maličký Sebastian se narodil v 21.48 . Viděl ho alespoň tatínek a byl pak sám bez maminky 15h. A maminka prošla peklem nebo alespoň předpeklím. Ale o tom až příště.

 

P1210515

Konec prázdnin je tu!

To nám to letos zase uteklo a konec prázdnin je tu! Léto bylo rozmanité a až na jedno období, kdy byla vedra k zalknutí to docela šlo. Možná k tomu přispělo i to, že se nám rozsypala stará klima. Jednoho dne se rozhodla vypovědít službu a odejít do klimatizačního důchodu. Naštěstí byl muž duchapřítomný a využil jakési akce, která byla poslední den a zakoupil klimu novou, výkonnější, pěknější a modernější. Pípá si tu jak na kosmické lodi a chladí jak mrazák na salámy. Najednou jsou ta vedra hned mnohem snesitelnější a především pan Micík řádné chlazení oceňuje.

Také se nám stala taková ta věc, kdy se dozvíte, že vám přibude do rodiny další člen. Nikoliv další kočička, králíček, ježeček či ještěrka, ale takový malý, malinkatý klučina.  Zřejmě nějaké souznění vesmíru, protože se spojilo několik naprosto náhodných konstalací. Doufáme, že se mu bude dobře dařit, protože jsem za první trimestr nechala na wc snad i kus vnitřností jak jsem se tulila k toaletě. Zajímavé je, že to bylo vždy večer! Máme za sebou i testy, co dopadly dobře a zjištění, že je to kluk, takže na čančání mohu zapomenout, i když Cimrman také nosil šaty po své sestře :-)!  Jak říká muž, za chvíli bude progres bar ukazovat 50% a malému se daří dobře a vypadá dokonale.

I zahradě se velmi daří, přestože na ni už méně stačím, snažím se ji občas trošku pokrotit. Všude je plno motýlů a můr a hmyzu a ptáčků. Je to radost!

 

P1210515

Oslava narozenin

Každoroční oslava narozenin mého muže, kterou spojujeme s oslavou příchodu léta, se i letos nakonec vydařila, přestože nám do poslední chvíle i v posledních chvílích nepřálo počasí.  Nachystat oslavu venku či uvnitř bylo do poslední chvíle neurčité a tak jsem ani nevyužila tolik skvělých papírových dekorací a nafukovacích propriet z Aliexpressu. Snad jejich čas ještě přijde. Nakonec jsme stísnili na terase u stolu z Ikei – 10 dospělých, dvě děti a jedno nemluvně, které to vyhrálo – mělo vlastní kočárek :-)!.

Věčný strach z toho, aby bylo dost jídla jsme tlumili, protože obvykle je jídla nadbytek a druhý den ráno jsme rozespale konstatovali, že brambůrek máme na dvě další oslavy a v mrazáku toho též mnoho neubylo. Manžel se ujal role barmana a míchal mojita jak na běžících pásu. Nejlepší byly děti, které mne fascinovaly jak báječně jedí a všechno a pak i to, jaké kombinace jídel jim chutnají a zdály se na tom lépe než tatínci! Takové laskonky s okurkou se zdála být úžasná bašta! Dospěláky zaujala naložená krkovička z Biedronky a krůtí paličky a bylinkové klobásky. Rozhodně výborné byly rané české brambory naložené v koření s kardamonem a opečené do křupava. Když se společnost po jedenácté večerní rozpustila a my se chystali na úklid, zjistili jsme, že si na zbývajících paličkách pochutnal nějaký kolemjdoucí zvířák, takže jsme je nechali na terase ať si dorazí, kdo chce. Ráno byly na talíři jen pěkně srovnané špejle :-)))!

P1210515

Red head

Jak se tak někdy stane, že se nepovede účes, respektive barva vlasů a člověk brblá, někdy se prostě stane, že se to totálně potento. Ačkoliv jsem se narodila světlovlasá, postupně mne vlásky tmavly a zrzly. V letech, kdy každá dívka dělá pokusy  s vlasy, maluje se jak na karneval a hledá svůj oděvní styl jsem se rozhodla, že budu tmavovlasá. Vydrželo mne to asi dvacet let a pak jsem se rozhodla, že je při rychlosti šednoucího hára, je lepší být přírodní zrzkou. Jo, přírodní! Tsch! Stejně mne to barvení dostihlo a je potřeba čas od času přirůstající šediny maskovat. Už jen vybrat tu správně měděnou nebo zrzlou barvu je peklo. Možná Gabča Koukalová to má jednodušší, ale každá značka jejiná  od lehkého lesku do zrz přes divoženkovou rudohnědou. Zatím jsem to nějak bezva kočírovala. jenže přišlo léto a vlasy mne vyšisovaly až do blond konečků. Odkládala jsem to jak to šlo, ale nechtěla jsem strašit v nedokonalém účesu a sáhla po Syosu v měděném odstínu. Trošku mne překvapilo, že místo obvyklých 20-30minut bylo psáno 35-45minut, ale držím se striktně návodu a stopek na mobilu. Následně jdu umývat a rudá voda mne trošku vystraší. Umývám dlouho! Pak se podívám do zrcadla a nad svou rudou hlavou polknu na prázdno a pokračuji v umývání ještě třikrát. Nepomohlo to! Jsem RED HEAD! Poplakala jsem si. Vážně! Muž nejdříve nic neříkal a pak začal tvrdit jak moc pěkné to je a že to není taková katastrofa. Jistěže je! Z fleku bych mohla na Comicon nebo jako Cosplay postavička Wonderwomen, jen si sehnat modrý pláštík a červené kozačky! Jo, tak ty kozačky bych i brala. Kocour se na mne dívá dost nejistě a ujišťuje se, že jsem ta, co ho krmí. Sousedovic škvrně, co denně vydává pazvuky jako Tyranosaurus Rex pokřikoval přes plot „bubák, bubák“. Tak takhle jsem dopadla! Budu doufat, že se to odmyje dříve než za 6 týdnů!

P1210515

Deichmann -on-line nákup bot

Poprvé jsem se rozhodla koupit si botky z e-shopu, protože se do většího města často nedostanu a letní botky jsem vloni odrovnala. Trošku jsem se bála, aby mi boty seděly a zda s případnou reklamací nebudou problémy, ale zatím jsem velmi spokojena. Vybrala jsem si dvoje botky  červené sandálky a jedny modré na vyšším klínku . V mé velikosti 37 nebyl problém. Využila jsem ještě slevového kupónu na 20% a dopravy zdarma. Platila jsem kartou -klasicky, což bych jediné ocenila zlepšení na rychlou platbu přes QR kód. Potvrzení objednávky, platby, registrace atd. přišlo obratem, následně druhý den, že zboží bylo předáno do přepravy (v tomto případě Česká pošta) a další den mi přišel balík domů. Botky byly báječně zabalené a jako příloha byla faktura a instrukce o možnosti vrácení na každé pobočce Deichmann (vrácení peněz či možnost výměny na místě) či reklamace (což doufám nevyužiji!).

Botičky jsou to náramné, perfektně mi sedí a mám z nich skutečnou radost! Takže doufám, že vydrží alespoň dvě léta bez větších úhon:-)!

P1210515

Nepřátelé a milenci – Simona Ahrnstedt

Protože léto ťuká za dveřmi a je čas na pěkný erotikou i napětím nabitý román, s nadšením bych doporučila  knihu Nepřátelé a milenci české spisovatelky žijící ve Švédsku – Simony Ahrnstedtové. Padesát odstínů šedi je nudné a prázdné čtení pro post-náctileté dívky, ale tento román je tak příjemně psaný s dávkou napětí, romantiky, erotiky a s pohledem do světa finančníků i švédské aristokracie. Ne, nebudu ani naznačovat děj a kazit tak příjemné počtení! Přestože zde nejsou nepředvídatelné chvilky, nevadí! U romantických knih se to neočekává a to snad ani u skandinávského počtení plného hrůzy, psychologických rozborů a úchylek končících příběh neradostně! Tuto knihu vydalo nakladatelství METAFORA, kde je možné ji také zakoupit i jako e-book!