P1210515

Biatlon Duszniki 28.1.2017

Právě rozmrzám s notebookem na klíně a s kocourem na nohách a  po návratu z biatlonového závodu, ale nebudu předbíhat!

Ráno jsem byla kyselejší než gumové rybičky obalené v citrátu. Protože muž zakoupil lístky na biatlonové klání a neměl, kdo by s ním jel mrznout do lyžařské arény a trošku poškádlit hlasivky.  Ne, že bych neměla ráda biatlon -naopak, ale pravdou je, že špatně snáším omrzlé prsty, chladovou alergii, kdy moje různé části vypadají jako nárazu náklaďáku. Zatímco muž se příliš netrápil nějakou přípravou na cestu nebo zaopatřením našeho zvěřince, já lítala po domě a sháněla „jégrovky“, honila kocoura z notebooku a čistila Augiášův chlév u králíka, posléze kontrolovala, aby se nezapomněl náš státní symbol, rukavice, čepice  a klíče od domu.

Cestou jsem neměla náladu a většinu času vymýšlela velmi katastrofické scénáře. Můj muž se velmi těšil a tak mne cestou častoval průpovídkami a vtípky a herdami jakože „hééééé, jedeme fandit“ -mno znáte tu tenkou hranici mezi vtipností a trapností, tak tady se váhy pomalu překlápěly. V Dusznikách jsme byli docela rychle, jenže doporučená parkoviště byla plná až jsme našli jedno neoznačené  a hned u zastávky, kde zastavoval bus zdarma nahoru do areálu. Bylo krásných -7,5st, malebně zasněžená krajina, krásné fáborky s logy biatlonového šampionátu a luxusní autobus. Pan řidič byl vskutku úžasný a tam, kde by se sotva otočil osobák, vešla dva motocykly vedle sebe to pálil rychle a přesně na milimetry. Pravdou je, že když se na vás valí takový rozjetý obří luxusní divoký autobus, raději se uklidíte do zasněženého příkopu. Vystoupili jsme na kraji areálu, kde už panovala bezva atmosféra! Muž ukázal mladému muži vstupenky z internetu, který si je oskenoval a dal nějaká doporučení kudy tudy a kam se vydat.

Všechno bylo velmi pěkné a moderní a perfektní organizace byla vidět na každém kroku. Nadšení tryskalo z každého pořadatele jako ohňostroj a cítili jsme se tam jako Češi velmi příjemně a komfortně! Pro děti byly různé atrakce, kde si mohly zalyžovat i zastřílet na terče, občerstvení, toalety, čisté tribuny – to vše bylo dobrou vizitkou ME! Trošku mne zarazil pohled na vojáky a policisty v kuklách, ale za chvilku si na to člověk zvykl. Beru to, že tam jsou pro nás, ne proti nám.  Dorazili jsme s více než hodinovým předstihem, ale do nástřelů to uteklo jako nic, protože tak bezvadného polského moderátora, který se snažil i pro české fanoušky (a že nás tam teda bylo!) a fakt byla zábava do prvního výstřelu. Hudba byla chytlavá, aby si všichni mrznoucí podupávali do rytmu, do toho tam běhali dva chlupatí mufloni – maskoti ME, kteří se s každým fotografovali a dávali placáka. Češi se zdravili s Čechy. Někteří tedy měli velkou svařákovou náladu, ale bylo to fakt milé! Jednoho velkého fandu si natáčela Eurosport telka.

Začali nástřeli a marně jsme vyhlíželi Lucku Charvátovou. Zato Verči jsme si užili parádně a i ostatních děvčat. Ani jsme se nenadáli a za plného aplausu vyrazily první biatlonistky. Ačkoliv v televizi se nám kolo nezdá tak krátké, tak zde jsme mohli za poměrně krátkou dobu vidět už první střelby a aplaudovat soutěžícím. Sotva jsme stačili zamávat vlajkou a přestalo nám zvonit z vuvuzel v uších a chvilku pozorovat na obří obrazovce, co se děje v lesíku, už bylo druhé kolo! Závod byl frk frk, po půl hodině odjeto a čekalo se na květinový ceremoniál, který nám ozdobila Veronika Vítková se skvělým 4. místem a především tím, že konečně byla rozesmátá od ucha k uchu a koukala na tribuny, kde nás bylo skutečně slušné zastoupení!

Postřehy: roztržky fanoušků proti doppingovému Rusku probíhaly kultivovaně. Monika Hojniszová je prima žabka, jako jediná šla k tribunám za diváky a věnovala mi svůj podpis. Všechny biatlonistky jsou velmi drobné panenky, takové malé křehké víly -jedna jako druhá. Logo ME bylo „pletené“, velmi povedené – škoda, že došly luxusní čepice, ale hrneček a magnetka jsou také prima! V dlouhatánské frontě, kdy nám všem důstojně mrzli  luxusně zadky při čekání na svoz busem do městečka a kdy se všichni domluvili všemi jazyky, že pustí malé děti s rodiči – jediní Němci nejenže předběhli asi tak padesát lidí ve frontě, ale nacpali se mezi děti do busu, až se některé děti ztratily svým rodičům. Nohy přestanou mrznout už po půl hodiny, protože je člověk necítí, jégrovky nejégrovky.

Závěr: Byl to nádherný zážitek, kdy je člověk velmi pyšný na českou sounáležitost a nadšení pro věc. Pořadatelsky bezvadně zvládnuté. Báječný moderátor! Tolik dobrovolníků, kteří se na tomto šampionátu podílelo a s jakým nadšením. Děkujeme i sportovcům za prima zážitek!

P1210515

Jak jsme pekli šneky!

Muž miluje Skandinávii a možná proto se nechal inspirovat švédskými dobrotami jako jsou skořicoví šneci s kardamonem. Recept našel  zde!  Protože se vždy striktně drží návodu a je dobrý ve vypracování kynutých těst (pche, kam se hrabe kuchyňský robot!!!) vzniklo nám po hodině kynutí cosi velkolepého.  Večer jsme tedy z první poloviny těsta upekli asi dvacet pět šneků a už v tu chvíli nám bylo jasné, že počet je trochu předimenzovaný a možná by nebylo od věci postavit si ráno stánek se šneky u hlavní silnice a nalévat k tomu z termosky čaj či kávu! Dnes ráno jsem vrhla na zbytek těsta a rozšířila tak šnečí kolonii o další kousky.  Šnekiáda může začít!

P1210515

Fandíme biatlonu!

Biatlonová sezóna je v plném proudu a pro nás nastává úžasné období neskutečného fandění! To napětí, které dokáží naši závodníci a závodnice připravit je čirá radost i přes to že se někdy nezadaří!  A že se to někdy prostě sesype! V takových chvílích by člověk rád řekl pár utěšujících slov i „Lucy“ Chárvátové nebo po včerejší divočině Jardovi Soukupovi, aby se brzy zmátořili a ukázali, co v nich je. Dneska nám do ženské štafety navštíví nověnka Marki, tak ji držme palce a fanděme!

P1210515

Psaníčko z Aliexpressu

Protože se blíží plesová sezóna, přála jsem si před Vánocemi nové psaníčko. Vybrala jsem si na Aliexpressu pěkné metalické, aby se do něho vešel menší nákup a hromada mých serepetiček. To bylo sice nadneseně, ale při velikosti dnešních telefonů je potřeba myslet i na velikost psaníčka. Sice bylo na cestě přes dva měsíce a už jsem v něj příliš nedoufala, ale nakonec dorazilo!

P1210515

Jak využijeme staré kalendáře!

Často končí starý nástěnný kalendář v koši či v lepším případě ve sběru či kontejneru na papír. Je to škoda, protože se dá ještě mnohostranně využít.

Materiál:

  • starý kroužkový kalendář s obrázky
  • transparentní lepidlo   (v Tescu pořídíme do dvaceti korun)
  • čtvrtku A4
  • nůžky
  • děrovačka
  • zbytky stužek,, korálků, barevných lepících pásek

Kalendář rozebereme – vystříháme si obrázky a na zadní straně máme náhledy všech měsíců pohromadě, které necháme pohromadě.  Většinou se přesně vejdou na rozměr A4, takže je krásně podlepíme připravenou čtvrtkou. Jakmile nám papíry zaschnou nic nám nebrání nastříhat si je na požadovaný účel – záložky do knih, či jmenovky na dárky.

 

 

 

Je prima si pohrát  a vyrobit si jednoduché věci, ale ještě jednodušší je využít krásně potištěného pevného papíru k zabalení dárku. Hned je to jiné než klasický balící papír a se sisalovým provázkem a právě vyrobenou jmenovkou to dodá každé zabalené maličkosti šmrnc!

Užijte si příjemnou tvůrčí zábavu! 🙂

 

 

 

 

P1210515

Novoroční procházka

Jako každý rok jsme se i letos vydali na novoroční procházku. Dopolední mlha se pomalu rozpouštěla a ojínělé stromy a keře vypadali vskutku jako z pohádky. Termo prádlo zajišťovalo relativně dobrý komfort a tak se šlo velmi příjemně. Cestou jsme viděli nejen jak příroda nazdobila exteriér, ale i velmi pěkné dekorace na plotech, oknech i přede dveřmi! Zastavili jsme se u přátel, kteří měli velmi krásné dekorace před vstupem do domu. Překrásní a něžní andělé střežili svá místa! Cestu nazpět jsme si vybrali jinou -podél řeky a trošku jsme přidali do kroku, neb tam to pěkně štípalo do tváří. Protože už bylo po obědě a posilvestrovští spáči už se probudili, potkávali jsme toulající se dvojice, které neodolali té stříbrné podívané!